Vyučujeme na tyto dechové nástroje
Zobcová flétna se spolu s ostatními flétnami řadí historicky mezi nejstarší hudební nástroje. První zmínky nacházíme již na jeskynních malbách. Největší obliby dosáhla v 16. století, později byla vytlačena flétnou příčnou a znovu objevena až na počátku 20. století. Řadí se mezi dřevěné dechové nástroje a zahrnuje celou rodinu od flétny sopraninové až po basovou, zpravidla v laděních C a F.
Zobcová flétna se v naší zemi těší stále větší oblibě. Nejinak je tomu i na naší škole, o čemž svědčí i počet přijímaných žáků. K zájmu o zobcovou flétnu zajisté přispívá i její široké uplatnění v komorních souborech, zabývajících se interpretací barokní a renesanční hudby, ale lze ji použít také v jazzové a populární hudbě.
Naše škola nabízí studium zobcové flétny s uplatněním v sólové i komorní hře a jako přípravný nástroj pro ostatní dechové nástroje. Ke studiu na zobcovou flétnu se přijímají žáci od šesti let, ale i mladší (předškolní děti), kteří splňují fyzické i mentální předpoklady a kteří projeví zájem o studium hry na daný nástroj.
Vyučující
Příčná flétna patří do velké rodiny fléten, kam spadají flétna zobcová, panova flétna, různé pískací vázy aj. Historicky se flétny řadí mezi nejstarší hudební nástroje. První zmínky nacházíme již na jeskynních malbách. O příčné flétně (flauto traverso) jako takové můžeme poprvé mluvit až od 16. století, kdy nahradila do té doby velmi oblíbené flétny zobcové. V této době byly příčné flétny vyráběny ze dřeva, proto
zařazení do dřevěných dechových nástrojů. U prvních nástrojů byly otvory vrtány podobně jako u fléten zobcových (nebyla ještě vyvinuta tzv. mechanika) a stejně jako u zobcových fléten se zde používaly tzv. vidličkové hmaty, což nebylo vhodné pro stále vzrůstající technickou obtížnost. Také silou zvuku flétna nedostatečně naplňovala představy své doby. Tyto nedostatky se muzikanti – převážně flétnisté – snažili odstranit přidáváním mechanických komponentů až po vyvinutí tzv. Böhmovy flétny, která se s menšími obměnami používá do dnešní doby.
Příčná flétna se v naší zemi těší stálé oblibě. K zájmu o ni zajisté přispívá její široké uplatnění nejen v sólové, ale i v komorní a orchestrální hudbě (symfonické, dechové). Díky novým zvukovým možnostem a
technikám hry se stále více uplatňuje v jazzové i populární hudbě.
Naše škola nabízí studium příčné flétny s uplatněním v sólové, komorní a orchestrální hře a také studium na příbuzný nástroj – pikolu. Díky širokému uplatnění žáků ve školních tělesech a hlavně jejich využití při různých kulturních akcích pořádaných městem a blízkými obcemi, je studium na příčnou flétnu na naší škole stále velmi oblíbené.
Vyučující
Klarinet je dřevěný dechový nástroj, který se postupným historickým vývojem vypracoval do dnešní podoby až v 18. století, ale od počátku si získával značnou oblibu jak u skladatelů a interpretů, tak u posluchačů.
Klarinet je nástroj velmi širokého uplatnění, který má své místo v komorní, symfonické, dechové, lidové, taneční a džezové hudbě a je samozřejmě také sólovým nástrojem. Tyto výhody jsou tím, proč je i v dnešní době stále vyhledávaný žáky na základních uměleckých školách.
Při studiu hry na klarinet je třeba brát ohled na to, že hra na tento nástroj klade určité nároky na hudební a fyzické dispozice každého hráče. Důležité je především správné dýchání, tvoření tónu a intonace.
Cesty k dosažení všech dovedností mohou být různé. Žáci se postupně učí zvládnout technické a výrazové prostředky a jejich nejbližším uplatněním je hra v komorní hře a později hra v orchestru. Hra obohacuje jejich citové vnímání a rozvíjí nejen všechny složky hudebních schopností, ale také estetické cítění.
Saxofon je jednoplátkový nástroj s kónickou trubicí, který byl vynalezen přibližně roku 1840 belgickým nástrojařem, flétnistou a klarinetistou Adolphem Saxem. Ačkoliv již na začátku 40. let zkonstruoval saxofony hned v několika velikostech, nástroj mu byl patentován až 28. června 1846, a to na 15 let. První představení saxofonu veřejnosti proběhlo v Bruselu v roce 1841, jednalo se o basový saxofon laděný v C. Původním záměrem Adolpha Saxe bylo vytvořit 14 typů saxofonů, realizovány byly jen některé.
Není známo, co inspirovalo Saxe k vytvoření saxofonu, ale s největší pravděpodobností se pokusil nasadit klarinetovou hubičku na ofikleidu, což vytvoří nástroj se saxofonovým zvukem. Jeho záměrem bylo zkonstruovat zcela nový dechový nástroj, který by zněl dobře v nízkých polohách a který by kombinoval dobrou ovladatelnost dřevěných nástrojů s masivním a razantním tónem žesťových nástrojů.
Nástroj byl původně navržen pro potřeby klasických symfonických orchestrů, skladatelé ho ale dlouhou dobu prakticky ignorovali – v menší míře se prosadil jen u vojenských kapel. Masově se rozšířil až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století. Klarinet je dřevěný dechový nástroj, který se postupným historickým vývojem vypracoval do dnešní podoby až v 18. století, ale od počátku si získával značnou oblibu jak u skladatelů a interpretů, tak u posluchačů.
Saxofon je stejně jako klarinet nástroj velmi širokého uplatnění, který má své místo v komorní, symfonické, dechové, lidové, taneční a jazzové hudbě a je samozřejmě také sólovým nástrojem. Tyto
výhody jsou tím, proč je i v dnešní době tak vyhledávaný žáky na základních uměleckých školách.
Při studiu hry na saxofon je třeba brát ohled na to, že hra na tento nástroj klade určité nároky na hudební a fyzické dispozice každého hráče. Důležité je především správné dýchání, tvoření tónu a intonace. Cesty k dosažení všech dovedností mohou být různé. Žáci se postupně učí zvládnout technické a výrazové prostředky a jejich nejbližším uplatněním je hra v komorní hře a později hra v orchestru. Hra obohacuje jejich citové vnímání a rozvíjí nejen všechny složky hudebních schopností, ale také estetické cítění.
Vyučující
Vyučující
Vyučující
Trubka je dechový žesťový nástroj, který ze všech v současnosti používaných žesťových nástrojů dosahuje vůbec nejvyšších tónů. Současné nástroje jsou chromatické, čili umožňují hru všech dvanácti tónů chromatické stupnice.
Těší se u nás stálé oblibě. Nejinak je tomu i na naší škole, o čemž svědčí i počet žáků studujících hru na trubku. K zájmu o tento nástroj zajisté přispívá jeho široké uplatnění jak v komorních souborech, tak ve velkých orchestrech (symfonických, dechových), lze ji rovněž uplatnit také v jazzové i populární hudbě. Naše škola nabízí studium hry na trubky s uplatněním v sólové, komorní a orchestrální hře a také studium na příbuzný nástroj – křídlovku. Díky širokému uplatnění žáků ve školních tělesech a hlavně jejich využití při různých kulturních akcích je studium na trubku na naší škole oblíbené. Ke studiu na trubku se přijímají žáci, kteří splňují fyzicko–psychické předpoklady. Mladší děti, které nesplňují fyzické předpoklady hry na trubku, jsou vedeny na přípravný nástroj, kterým je zobcová flétna.
Vyučující
Lesní roh, jak jeho název prozrazuje, sloužil původně k vytrubování signálů a později i ke hraní fanfár při lovu zvěře. Jako dechový žesťový nástroj prodělal od 18. století, kdy byl zaveden do orchestru, několik zásadních změn, od přirozeného nástroje v různých velikostech a laděních, až po postupné přidání čtyř ventilů a vznik dvojitého lesního rohu.
Tón lesního rohu je mnohobarevný. Je vněm krása i jas, měkkost i sonorita. Dobře se jím vyjadřuje slavnostní nálada, ale i smutek elegických nálad.
V novodobých dějinách hudebních nástrojů je lesní roh považován za nástroj spojující lyrický charakter dřevěných dechových nástrojů s heroickým patosem nástrojů žesťových. Tato schopnost mnohotvárnosti a bohatého výrazu s sebou však nese velké nároky na schopnost hráče zvládnout technické obtíže nástroje. O to více je důležitá funkce pedagoga, který v maximální míře usnadňuje žákovi zpřístupnění krásy nástroje.
K výuce hry na lesní roh jsou přijímáni žáci, kteří projeví zájem o hru na lesní roh a mají základní hudební a fyzické předpoklady.
Při vyučování přistupujeme k práci se žákem podle jeho individuálních možností a schopností, čemuž je přizpůsobena struktura vyučovací hodiny. Podporujeme v žákovi iniciativnost, vedeme jej k hudební představivosti a samostatné práci, k správnému postupu při cvičení a ke kritické sluchové sebekontrole.
Naší snahou je, aby žák odcházel z hodiny s jasně vytyčeným cílem a aby jeho práce doma i ve škole byla cílevědomá i radostná a přinášela mu pocit uspokojení.
Vyučující
Tenor a baryton jsou žesťové nástroje střední zvukové polohy, u nás nejvíce spojované s klasickou českou a moravskou dechovkou. Tenor a baryton jsou vhodné jako přípravný nástroj pro snižcový pozoun, ale také se mohou vyučovat samostatně jako rovnocenný nástroj ukončený absolventským koncertem. Rozdíl mezi tenorem a barytonem je ve velikosti korpusu. Tenor má užší menzuru, hraje ve vyšších polohách a píše se v houslovém klíči. Baryton má menzuru širší, hraje ve středních a nižších polohách a notuje se v basovém klíči.
Vyučující
Snižcový pozoun tenorový je nástroj dnes všeobecně používaný v hudební praxi v symfonickém orchestru, v taneční a populární hudbě i v hudbě dechové. Vznikl z původní jednoduché fanfárové trubky v 15. století. Díky své konstrukci je jediným dechovým nástrojem, který může hrát absolutně čistě v jakémkoli ladění. Na rozdíl od pístového trombonu používá pozoun ke změně výšky tónu snižec, používá se 7 poloh snižce. Notace se zapisuje v basovém klíči. Pro zahájení studia hry na tento nástroj je vhodný věk zhruba 12 let. K ovládání nástroje je však nutná dostatečná délka paží, která ve věku 10 let může chybět, proto je tedy třeba využít věkového období 10 – 11 let k výuce na příbuzný dechový nástroj téže rejstříkové polohy, např. tenor nebo baryton.
Vyučující
Tuba patří do skupiny dechových nástrojů žesťových. V praxi se nejčastěji používají nástroje v ladění B nebo F. V roli basového nástroje má tuba nezastupitelné místo především v dechových orchestrech, žesťových komorních souborech, uplatňuje se ovšem také jako nástroj sólový. V podmínkách ZUŠ je vhodný věk pro zahájení studia mezi 10 až 15 lety s ohledem na přiměřenou fyzickou vyspělost žáka. Vhodný přípravný nástroj je zpočátku zobcová flétna, později baryton.
Vyučující
Důležité informace
V Y H L Á Š K A Základní umělecké školy Zábřeh, Školská 349/9, 789 01 Zábřeh,
tel. 583 412 022, e-mail: zus@zus-zabreh.cz
Stanovení základních sazeb úplaty za vzdělávání pro jednotlivé obory
HUDEBNÍ OBOR
I. Individuální výuka
| měsíčně | měsíčně se slevou | pololetně | pololetně se slevou | |
| Hra na nástroj | 350 Kč | 280 Kč | 1 750 Kč | 1 400 Kč |
| Sólový zpěv | 350 Kč | 280 Kč | 1 750 Kč | 1 400 Kč |
| Žáci výdělečně činní (SPD) | 800 Kč | xx | 4 000 Kč | xx |
II. skupinová výuka
| měsíčně | měsíčně se slevou | pololetně | pololetně se slevou | |
| Hra na nástroj | 330 Kč | 264 Kč | 1 650 Kč | 1 320 Kč |
| Žáci výdělečně činní (SPD) | 330 Kč | 264 Kč | 1 650 Kč | 1 320 Kč |
VÝTVARNÝ OBOR
| Studijní zaměření | měsíčně | měsíčně se slevou | pololetně | pololetně se slevou |
| Komplexní výtvarná tvorba | 220 Kč | 176 Kč | 1 100 Kč | 880 Kč |
| Žáci výdělečně činní (SPD) | 600 Kč | xx | 3 000 Kč | xx |
TANEČNÍ OBOR
| Studijní zaměření | měsíčně | měsíčně se slevou | pololetně | pololetně se slevou |
| Pohybová tvorba | 200 Kč | 160 Kč | 1 000 Kč | 800 Kč |
| Žáci výdělečně činní (SPD) | 500 Kč | xx | 2 500 Kč | xx |
LITERÁRNĚ-DRAMATICKÝ OBOR
| Studijní zaměření | měsíčně | měsíčně se slevou | pololetně | pololetně se slevou |
| Dramatická a slovesná tvorba | 150 Kč | 120 Kč | 750 Kč | 600 Kč |
| Žáci výdělečně činní (SPD) | 500 Kč | xx | 2 500 Kč | xx |
Číslo účtu školy: 58 99 67 02 07 / 0100
SLEVY A DALŠÍ ÚPRAVY úplaty za vzdělávání:
Sociální a zdravotní slevy, splátkový způsob platby nebo odklad platby stanovuje na základě písemné žádosti a předložených dokladů pro jednotlivé případy ředitel školy.
ÚPLATA ZA VZDĚLÁVÁNÍ za I. pololetí musí být uhrazena nejpozději do 30. září, za II. pololetí do 28. února daného školního roku.
V Zábřehu dne 19. srpna 2023
Mgr. Pavel Doubrava, ředitel ZUŠ Zábřeh
- v budově Školská 349/9, Zábřeh
- ve Štítech ve třídě ZUŠ
- v Postřelmově, Olšanech, Rudě nad Moravou a Jedlí ve třídách ZŠ