Taneční obor

Pohyb odedávna patří ke všemu živému, ale hlavně k vývoji lidské civilizace a lidstva vůbec. Kořeny tance můžeme hledat již v pravěku. Právě africké tance a hudba jsou vlastně předchůdci kupříkladu dnešního hip hopu nebo jazzu. Tanec jako samostatná složka je neverbální vyjadřovací prostředek s rozmanitým, mnohotvárným a proměnlivým vyjádřením daného obsahu. Současně má však přísný řád, jehož osvojení a respektování je podmínkou kultivovaného, harmonického a individuálního projevu. Pohybové vyjádření je také soustavou citového vnímání různých aspektů, které by měly vycházet k divákovi tak, aby i on pochopil, co tanečník nebo choreograf chtěl vyjádřit. Rozvoj různých specifických tanečních technik pomáhá pochopit podstatu anatomického postavení našeho těla, které nám dává otázku, kam až tanečník může posunovat své možnosti.

Na naší ZUŠ se v současné době vyučuje převážně scénický tanec. Velkou snahou je získat i příznivce pro tanec klasický, neboť balet se vyznačuje specifickou taneční technikou, proti které se na počátku dvacátého století zdvihla vlna odporu. Dnes existuje současný a klasický tanec pokojně vedle sebe, ale určitá propojenost mezi nimi samozřejmě je.

Obecně by mělo platit, že dobrý tanečník jakéhokoli tanečního stylu by měl disponovat vytrénovaným a ukázněným tělem, které umí dokonale ovládat. Tanec je totiž umění, kterému rozumí lidé na celém světě, aniž by museli ovládat nějaký jazyk.